Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
STRATOVARIA ARCTICA se po pár letech opět ozvali. Vlastně se ozval Jani Liimatainen, z jehož hlavy nápad na CAIN´S OFFERING vzešel. To bylo koncem minulé dekády, kdy po odchodu od SONATA ARCTICA přemýšlel co se sebou. Jeho vedlejší projekt, ALTARIA, fungoval vesele i bez něj (byť již pár let o sobě nedal vůbec vědět, takže se možná nechtěl vracet do potápějící se lodi) a tak přišel s myšlenkou na spojení sil s Timem Kotipeltem v nové uskupení. Aby nenechal nic náhodě, seskládal zbytek kapely z dalších známých jmen: Jukka Koskinen (WINTERSUN) a Mikko Harkin (Liimatainenův kolega z prvních let Sonaty).
Pro aktuální album se sestava trochu obměnila, lépe řečeno posílila v osobě Jense Johanssona (STRATOVARIUS). „Stormcrow“ je deska nacpaná kvalitním melodickým metalem. Rychle odsypává a nenudí. Liimatainenovy rychlé prsty nezahálí a sází jedno rychlé sólo za druhým Právě spojení Janiho s hlasem Tima Kotipelta je hlavní devízou tohoto uskupení. Klávesy páně Johanssona jsou znát, jsou slyšet a dodávají desce slušnou atmosféru, ale důraz na kytary je u CAIN´S OFFERING citelný a deska se tak neutápí v symfonickém patosu. Pro příznivce rychlého melodického metalu je tahle sbírka jak stvořená (ono taky pro koho jiného...). Avšak oproti předchozí, šest let staré nahrávce už to není takový nápor nápadů a chytlavých motivů. Do „Gather The Faithful“ vložil Jani Liimatainen celou svou metalovou duši. Do „Stormcrow“ vložil všechen svůj skladatelský a hráčský um, není to málo, ale není to dost. Jako by tomu něco málo chybělo.
„Stormcrow“ je podařená deska a vzhledem k sestavě je to sázka na jistou. Ale pokud pátráte po albu z ranku rychlého melodického metalu, které vás dostane do kolen, tak to „Stormcrow“ zřejmě nebude. Je otázka, jestli v tomto žánru vůbec ještě lze něco podobného očekávat. CAIN´S OFFERING si každopádně udrželi svou úroveň; i po šesti letech od prvotiny dokáží přinést solidní materiál.
STRATOVARIA ARCTICA je opět nacpaná kvalitním melodickým metalem, jenže už to není takový nápor nápadů. Dobře odvedená práce mistrů svého oboru, jenže podobného materiálu jsou alba domácích kapel zúčastněných muzikantů plná.
1. Stormcrow
2. The Best of Times
3. A Night to Forget
4. I Will Build You a Rome
5. Too Tired to Run
6. Constellation of Tears
7. Antemortem
8. My Heart Beats for No One
9. I Am Legion
10. Rising Sun
11. On the Shore
Diskografie
Stormcrow (2015) Gather the Faithful (2009)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2015 Vydavatel: Frontiers Records Stopáž: 57:34
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.